MARTA V BOSTONU

Příběh jedný koa válečnice

Naše práce je krásná a někdy i trochu těžká tím, kolik různých lidí nám projde "pod rukama". Lidi nás někdy dostávaj na kolena, ale většinou nám totálně dobíjej baterky a jsou našim motorem věnovat se všemu, co děláme, dál a dál. Už dlouho jsme si říkali, jestli není škoda, že nesdílíme s celou partou příběhy ostatních lidí, kteří v KOA trénujou. Protože to, co mnohdy dokážou, je naprosto fantastický. Takže když se Marta kvalifikovala na Bostonský maraton, řekli jsme si, že už asi fakt přišel čas. 

Marta je totiž hustá. Člověk, kterej se snad nikdy nemračí, neremcá, je v klidu, ale bez nějakýho velkýho cirkusu jde systematicky dopředu za svými cíly. Takže najednou BUM a byl tu Boston!! A my bychom měli inteligenci vyschlýho výčepu na fotbalovým hřišti okresního přeboru nějaký pralesní ligy, kdybychom vám nepřinesli alespoň tenhle rozhovor. Přejeme příjemné čtení! 

Kdy jsi začala běhat?

  • na základní škole
  • od 12ti jsem trénovala atletiku (800m)
  • mezitím různé víceleté pauzy
  • první maraton 2016
  • Honza mi píše tréninky od 15.1.2018

Jak probíhá tvůj týden – práce, trénink, odpočinek?

  • práce od 9h do 18h cca, pondělí až pátek; velký plus za to, že mám extrémně chápavého šéfa
  • trénink: ráno plavání nebo běh, večer crossfit nebo kolo, 1x týdně jóga s Radkou a volnější víkendy
  • odpočinek = spánek, jídlo, občas kino, divadlo nebo výstava

Co bys řekla, že ti tvoje tréninková nálož přináší?

  • dobrou náladu hned po ránu
  • pocit štěstí
  • energii a vnitřní sílu
  • pozitivní myšlení
  • učí mě trpělivosti
  • efektivitu v práci a všeobecně
  • učí mě nových věcí
  • můžu jíst, co chci a kolik chci (občas)
  • a nejdůležitější: poznala jsem úžasné lidi 

Je pro tebe někdo  nebo něco inspirace nebo vzor?

  • Jako dítě jsem měla vzor Jarmilu Kratochvílovou a hrozně jsem si přála běhat v tretrách po tartanu, což se mi splnilo, když mi děda koupil tretry
  • Dnes se snažím v rámci možnosti plnit si své sny: uběhla jsem maraton, naučila se plavat, a snad i přestanu padat z kolaJ:)

Jaký je tvůj nejlepší a netěžší sportovní zážitek?

Bostonský maraton

Jaký byl Boston?

Úžasný, jedinečný, jiný, těžký, půlku si z toho nepamatuju a vůbec se to nedá popsat

Průběh, pocity, okolí, lidi, atmosféra, organizace, komunita, město, zábava okolo, něco jiného?

Průběh – do 27km ok, potom to byla „zkouška přežití“ v podobě kopce za kopcem a do cíle, v celku nastoupáno 1392 metrů
Pocity – pořád se mi chtělo brečet nebo smát, návaly štěstí, euforie, volnost, lehkost ducha a tíha těla, nevzdávat to ani za nic, nohy nějak neposlouchali…
Okolí – americká vesnice se vším všudy, s domečky, vlajkami, lidmi sedícími u silnice, grilováním, pivem, kostelem, šerifem, armádou, country muzikou na startu, a širokým úsměvem J, ve městě pak ohlušující a fandící dav
Lidi – úžasní, všude všichni fandili a povzbuzovali, podávali pití a jídlo, chovali se jako jedna velká rodina J
Atmosféra – to se nedá popsat, to se musí zažít
Organizace – na extrémní jedničku s hvězdičkami, opravdu!!!! Běželo nás 32600, a ani jednou do mě nikdo nestrčil, nenarazil, nemusela jsem kličkovat, zrychlovat, zpomalovat,  předbíhat, čí cokoliv jiného co se obvikle na maratonu děje; na start jsme jeli školními žlutými autobusy, v „athletes village“ to vypadalo jak po techno party – bláto po dešti a všude odložené oblečení, které sbírali dobrovolníci na charitu; start ve vlnách, každou vlnu odstartoval výstřelem generál, který pak maraton i běžel; na každé 2 milí občerstvovací stanice; v cíli medaile a foto, zóna pro přátele a rodinu hned u cíle viditelně označená, … nemělo to jedinou chybu!!!
Komunita – všichni v Bostonu tím žijí, jsou na svůj maraton hrdí, povídají si s vámi a gratuluji vám na ulici, večer se do báru chodí s medailí na krku
Město – nádherné, světlé, s mořem:). 
Zábava všude, jídlo taky, a dobré!
Něco jiného – kdyby to nebylo tak daleko, tak se tam hned stěhuju:)

Jak jsi spokojena s tím, jak pro tebe závod probíhal?

Nebylo to podle plánu, ale to není nikdy:).  Jsem vděčná za to, že jsem měla tu možnost to zažít a šťastná, že jsem to zvládla.

Co bys doporučila, těm, kteří o maratonu uvažují?

Běhat s radostí, být trpělivý a nevzdávat to.

Jaké jsou tvé další plány?

Chtěla bych běžet Boston znovu.

Marta nás ještě poprosila, ať sem dáme osobní vzkaz:

VELKÝ DÍK HONZOVI, ŽE MĚ NA BOSTON PŘIPRAVIL A TÍM MI UMOŽNIL SI SPLNIT SVŮJ SEN, BEZ NĚJ BY TO NEBYLO MOŽNÉ!